Zrod lázeňství

První lázně a relaxační bazény vznikaly již před čtyřmi tisíci lety, a to u velkých řek v blízkosti protondických měst, jejich význam a způsob fungování však nebyl dosud odhalen. Ve starém Egyptě již fungoval propracovanější systém provozu a lázně poskytovaly hygienické zázemí a relaxaci nejen pro panovníky, ale využívat je mohli i dělníci pracující na stavbě pyramid. Významný rozmach zaznamenalo lázeňství v oblasti Číny a Indie, kde jako první začaly fungovat lázně termální. Voda zde dosahovala teploty až 50 °C a lékaři začali využívat tento zdroj jako pomocný prostředek v léčbě nemocí.  Na dnešní podobě lázeňských domů má však jednoznačně největší zásluhu starověké Řecko a Řím, kde byly budovány ve 3. století našeho letopočtu bazény a termální relaxační místnosti, které již měly propracovanou kanalizaci i vytápění budov. V tomto období byly objeveny i podpůrné účinky bylin a minerálů a k léčbě byly využívány první bahenní zábaly. Obyvatelé Říma sázeli na léčbu baňkováním, doporučováno bylo pití minerálních pramenů a velmi oblíbené se také stalo prohřívání v páře.

Koupele jako součást společenského života

Oblíbenou se stala i návštěva tehdejších kosmetických salonů, které byly součástí lázeňských domů. Středověk je všeobecně považován za nečistý a nehygienický, což není tak docela pravda. V tomto období dali feudálové koupelím další a zcela nový rozměr v podobě hudebních doprovodů, které z nich činily společenské události. Největší rozmach péče o tělo však zaznamenala renesance, kdy se učenci navrátili zpět ke starověkým praktikám balneoterapie. Oblíbené byly přísady z bylinkových extraktů a výluhů, často se pro potěšení přidávaly vonné éterické oleje. Stavěla se lázeňská místa u přírodních zdrojů minerálních vod a rašelinišť. K léčení se začalo přistupovat odborněji, teplota vody se začala měřit a zapisovat. Mnoho lékařů ale i laiků se začalo zabývat léčebnými účinky vody na lidský organizmus.

Voda jako nástroj léčby

V 19. století lékaře zaujaly účinky koupelí v kyselkách – uhličitých vodách, které dodnes pomáhají především při chorobách srdce a cév. Toto období přineslo také mohutný rozmach měst, která disponovala podmínkami pro rozvoj lázeňství nejen díky přírodním zdrojům minerálních vod, ale také peloidů (rašelina a slatina), jejichž léčebné účinky byly známé ve starověku. Tak vznikla i v České republice celá řada lázeňských míst, z nichž mnohá získala světový věhlas.

Prvopočátky lázeňství u nás

Lázeňství má na území dnešního Česka mnohasetletou tradici. První záznamy o využití léčebných pramenů datujeme do 15. století, kdy byly na několika místech objeveny vyvěrající minerální prameny. Právě kolem nich v průběhu staletí vznikala lázeňská města. Ta se často rozkládají v malebných krajinných oblastech, jsou přitažlivá svým urbanistickým pojetím a specifickou lázeňskou architekturou. K zásadnímu rozvoji lázní však dochází především od 18. do 20. století, kdy jsou lázeňská místa navštěvována nejen z důvodů léčebných, ale i pro široké možnosti kulturního a společenského vyžití. Stavěly se velké lázeňské domy a kolonády, docházelo k zastřešování vřídel.

Velká pozornost byla věnována kvalitě přírodních zdrojů. Do lázní jezdila nejvybranější klientela. Karlovy Vary a Teplice v Čechách se pyšnily návštěvami osobností, jakými byli car Petr Veliký, Albrecht z Valdštejna či anglický král Eduard VII. V modernější historii se častými hosty českých lázní stali i velikáni evropské kultury, například Goethe, Schiller, Chopin, Beethoven, Wagner a jiní.

Epocha velkorysého budování lázní pak vrcholila na přelomu 19. a 20. století. Vzrůst zájmu o lázeňství v 19. století byl zapříčiněn mnoha faktory. Jedním z nich byl rozvoj lékařství a balneologie. Právě ona společně s vodoléčbou se brzy staly obory přednášenými na univerzitě. Zmíněná vodoléčba byla doménou slezského rodáka Vincence Priessnitze, jenž v roce 1829 založil dnešní Lázně Jeseník (Gräfenburg), první vodoléčebný ústav, kam vedle pacientů přijížděli i lékaři učící se jeho metodám, které jsou hojně používány dodnes.

Po roce 1989 došlo k rozšíření standardní nabídky léčebných pobytů o nové formy relaxačních a regeneračních pobytů a lázeňství se stalo oblíbeným způsobem pro trávení volného času.

Současnost

V České republice je v současnosti k dispozici třicet šest míst, které patří pod hlavičku Sdružení lázeňských míst ČR, kde se odborníci postarají nejen o blaho těla pomocí nejrůznějších léčebných procedur, ale především návštěvníkovi nabídnou relaxaci a odpočinek. Lázně je možné vybrat dle zaměření a výběr konzultovat jak s lékařem, tak i se samotnými lázeňskými domy, které nabízejí individuální přístup s ohledem na potřeby klienta. Lázeňská místa využívají přírodní zdroje, které se dle způsobu užití dělí na lázně termální, slatinné, radonové, bahení, klimatické a minerální.  Návštěvník si může vybrat nejen typ lázní, ale i způsob ubytování či stravování, délku pobytu, relaxační a wellness procedury. Hosté se také mohou zapojit do mnoha kulturních aktivit či absolvovat výlety do okolí, které lázně organizují. Lázeňská města mají nejen nezaměnitelné kouzlo architektury, ale návštěvníkovi umožňují užít si zábavu a pohodlí moderní doby v kombinaci s dávnými léčebnými procedurami.

Lázeňská místa v České Republice

Lázně Aurora, Bechyně, Bílina, Bludov, Dubí, Františkovy Lázně, Hodonín, Jáchymov, Janské Lázně, Jeseník, Karlova Studánka, Karlovy Vary, Karviná, Klimkovice, Konstantinovy Lázně, Lázně Bělohrad, Lázně Bohdaneč, Lázně Kynžvart, Lázně Libverda, Lázně Toušeň, Lipová-lázně, Luhačovice, Mariánské Lázně, Lázně Mšené, Náchod, Osečná, Ostrožská Nová Ves, Poděbrady, Pozlovice, Skalka, Slatinice, Teplice, Teplice nad Bečvou, Třeboň, Velichovky a Velké Losiny.

Lázně - neopakovatelná příležitost, jak si zařídit skutečný odpočinek. Během pobytu nemusíte nic plánovat. Vše je kompletně zařízeno, připravena je spousta relaxačních procedur a služeb, které vám zajistí bezstarostnou dovolenou.