Dubí

Co vám tedy může Dům porcelánu s modrou krví v rámci své expozice nabídnout?

V celoročně přístupné oboře ve Mstišově žijí lesní zvířata už přes tři sta let. Oboru zřídil na počátku 18. století majitel zdejšího panství hrabě František Karel Clary-Aldringen pro chov jelení zvěře. Obora měla sloužit loveckému potěšení vzácných hostů, ale i jeho samotného, protože i on byl vášnivým lovcem. V roce 1703 nechal František Karel Clary-Aldringen u obory postavit osmiboký lovecký zámeček s pravoúhlými okny se štukovým ostěním zaměřenými promyšleně do vytvořených lesních průseků. Křehká patrová barokní stavba, napodobující tehdy módní čínský styl, a proto obklopená vodním příkopem, se stala místem pravidelných setkání šlechtické společnosti během loveckých kratochvílí. Stavba je v patře zúžená, a tak obíhající ochoz je doplněn dřevěnými sloupky, které podpírají do výše vyčnívající jehlancovitou střechu, pokrytou šindelem. Zámeček pojmenoval – podle přezdívky své manželky Marie Terezie Kuniglové, které se říkalo Tupferle – Tupferleburgem. Později lidé tento název zkomolili na Tuppelburg a jeho překlad Dvojhradí se používá dodnes. Od zámečku vybíhalo v osách jeho stěn osm alejí. Stranou byl zřízen i rybník s labutěmi a zlatými rybkami. Lovecké sídlo v 18. a 19. století navštívili významní hosté teplických lázní, byli zde i Ludwig van Beethoven nebo Johann Wolfgang Goethe. Dnes si v restauraci v přízemí můžete pochutnat na zvěřinových specialitách, sál v prvním patře slouží pro společenské akce.

 Obora je přístupná denně od 10.00 do 20.00 hodin.

Úvraťová železniční stanice je jednou ze zastávek turistické Moldavské dráhy (Most – Dubí – Moldava v Krušných horách). Památkově chráněná budova stanice už sice provozním účelům neslouží, ale najdeme v ní unikátní soukromé muzeum manželů Našincových. Nádraží Dubí patří mezi osm unikátních úvraťových stanic v České republice. Úvraťové řešení stanice (vlak přijíždí v jednom směru a ve stejném i ze stanice vyjíždí) zde bylo zvoleno kvůli potřebě zdolání terénu s velkým převýšením. Samotná stanice se totiž nachází v nadmořské výšce 571 metrů nad mořem. Nádraží bylo spolu s tratí, později nazývané též Teplický Semmering, uvedeno do provozu v roce 1884 až 1885. Stanici v Dubí tehdy obsluhovala společnost Císařsko-královské státní dráhy.

Naleznete zde železniční expozici, kterou můžete navštívit po předchozí telefonické domluvě s majiteli nádraží.

Kontakt: 
Karel Našinec – tel. +420 723 509 297 
Ladislava Našincová – tel. +420 720 677 616 (též německy) 

V rámci expozice můžete zhlédnout:

• dopravní kancelář dokumentující historii řízení provozu 

• dobovou přednostenskou kancelář 

• historickou výdejnu jízdenek s úschovnou zavazadel.

Vstupné je dobrovolné.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci

Jednolodní kostel s trojboce uzavřeným presbytářem a hranolovou věží je nepřehlédnutelnou dominantou Cínovce. V obci stál původně dřevěný svatostánek. Dnešní barokní kostel nechal postavit v letech 1729 - 1732 kníže Filip Hyacint z Lobkovic s cílem rekatolizovat zdejší protestantské obyvatelstvo. Erb rodu Lobkoviců je umístěn v interiéru kostela nad vítězným obloukem. Interiéry zdobí rokoková výmalba kadaňského malíře V. Roitha, která znázorňuje Krista mezi lékaři, Poslední večeři a čtyři světce – sv. Jana Zlatoústého, sv. Ambrože, sv. Jeronýma a sv. Augustina. Hlavnímu oltáři dominuje obraz Nanebevzetí Panny Marie. Součástí oltáře je tabernákl s dvířky se srdcem s trnovou korunou, krucifixem pod baldachýnem a dvěma andílky. V nástavci je umístěný oválný obraz Nejsvětější Trojice s dvěma sedícími andílky po stranách a třemi andělskými hlavičkami. Součástí oltáře jsou polychromované dřevořezby sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského. Za zmínku stojí plastika sv. Josefa na chórové mřížce, krucifix na vítězném oblouku a dřevěná polygonální kazatelna s holubicí v podhledu stříšky a obrazy sv. Lukáše, sv. Marka, Ježíše Krista, sv. Jana Evangelisty a sv. Matouše. V interiéru zaujmou polychromované dřevořezby 14 zastavení křížové cesty a v nikách sochy sv. Josefa a Panny Marie Immaculaty.

V lodi se nachází čtyři postranní oltáře. Na jižní straně je umístěný oltář Božského Srdce Páně s novodobou plastikou Božského Srdce Páně a Božským hrobem s plastikou Krista, který se ukrývá v oltářní menze. Druhý oltář na jižní straně symbolizuje Kalvárii a pochází z počátku 20. století. Součástí jsou plastiky ukřižovaného Krista, Panny Marie Bolestné, sv. Anežky Římské a sv. Jana Evangelisty. Oltář doplňuje malované pozadí a desky padlých v první světové válce z Předního a Zadního Cínovce. Na severní straně se nalézá novodobý oltář Anděla Strážného se stejnojmennou dřevořezbou, plastikou sedícího Ježíška, soškami děvčete a chlapce a plastikami sv. Anežky Římské a sv. Aloise. Poslední oltář je zasvěcen sv. Anně a jeho součástí jsou sochy sv. Anny učící Pannu Marii, sv. Cecílie a sv. Barbory, patronky horníků.

V 50. letech byl do kostela z kaple na Předním Cínovci přemístěn mariánský skříňový oltář s motivem Korunování Panny Marie z 1. poloviny 16. století, který se do Čech dostal z kostela v saském Fürstenau. V současnosti je vystaven v expozici Regionálního muzea v Teplicích. Dnes je na jeho místě umístěný dřevěný krucifix. V sakristii visí obraz Madony, který byl po bitvě u Chlumce roku 1813 uloupen ruským kozákem jako válečná kořist a darem se dostal do kostela Nanebevzetí Panny Marie. Na kruchtě se nalézají dvoje varhany. Ty starší pocházejí z dílny Heinricha Schiffnera z let 1911-1914. Druhé byly darovány v roce 2022 z německého Glashütte, kde bývaly součástí zrušeného kostela sv. Kryštofa.

V hranolové věži původně visely tři zvony od Valentina Lišáka z roku 1732, které byly zrekvírovány za první světové války. Čtvrtý a nejcennější zvon se naštěstí zachoval, pochází z období gotiky, má průměr 52 cm a váží asi 80 kg. Je na něm odlévaný jednořádkový nápis mezi dvěma lištami okolo pláště: „hilf got maria berot in unde dort amen“. Jednotlivá slova oddělují mariánské medailony. Ještě v minulém století byla součástí střechy sanktusová věžička, která se do dnešních dob nedochovala.

Kostel po roce 1945 chátral. Roku 2010 si ho Město Dubí vzalo od církve do výpůjčky a později byl bezplatně převeden do vlastnictví města. Roku 2017 začala celková rekonstrukce, při které byla opravena střecha, vitráže, fasáda, dveře, boční přístavek, kamenické prvky, kovové branky na hřbitov a hřbitovní zeď. Od roku 1958 je objekt státem chráněnou památkou a od roku 2019 spadá do nárazníkové zóny památky světového dědictví UNESCO.

 Ke kostelu přiléhá horský hřbitov. Jeho zajímavostí je hrob 29 italských válečných zajatců, kteří pracovali v cínoveckých dolech. Na desce je italsko-český nápis „Al caduti italiani – italským padlým 1915-1918“. V zadní části je umístěn pomník Rudé armádě, který nese text: „Na věčnou paměť na slavný květen 1945, osvobození naší vlasti Rudou armádou. Budiž věčná sláva Vám neznámí hrdinové a vděčný dík za svobodu. Cínovec 9. květen 1957.“ Za pozornost stojí též socha Krista u vchodu.

Interiér kostela je možné vidět během tradiční srpnové česko-německé akce Hraniční buk, termín konání a program naleznete v Kalendáři akcí města Dubí. Těšíme se na Vaši návštěvu. 

Umělý vodní příkop Aschergraben, bývá uváděn též jako Grenzgraben nebo Hraniční potok, se nachází přímo na česko-německé hranici v blízkosti Dlouhého rybníku na Cínovci. Jedná se o nejstarší vodohospodářskou stavbu altenberského důlního revíru a jedno z nejvýznamnějších technických děl z raného období altenberské těžby. Příkop byl vybudován v letech 1452 až 1458 a po dobu více než 500 let spolehlivě dodával vodu pro pohon vodních kol a úpraven. Příkop přiváděl vodu z hraničním lesů, v místech dnešní přírodní památky Cínovecký hřbet, na vzdálenost 7,4 km do Altenbergu a sklon koryta se pohyboval od 0,3 do 0,6 %. Ačkoliv po ukončení těžby již nebyla voda potřebná, přesto se příkop dosud dochoval jako funkční vodní dílo. Roku 2019 byl spolu s dalšími montánními památkami zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Nejlépe je přístupný od Dlouhého rybníka, přírodní památky Cínovecký hřbet nebo z německé strany.