Františkovy Lázně

Malý František nejpopulárnější „postavou“ Františkových Lázní. Mnozí ho pro jeho pověstnou kouzelnou moc považují za symbol Františkových Lázní. Jeho socha od počátku „střeží“ místo poblíž nejznámějšího Františkova pramene – v parku před Společenským domem.

A právě zde se zřejmě vzalo i jméno původně bezejmenné sochy z roku 1934 od Johanna Adolfa Mayerla (1884–1954), který se mezi světovými válkami výrazně podílel na uměleckém ztvárnění veřejného prostoru Františkových Lázní. K soše Františka se váže již několik desetiletí legenda, která sochu proslavila především mezi ženami. Ta říká, že socha chlapce s rybou dopomůže lázeňským pacientkám otěhotnět. Stačí se dotknout Františkovy levé nohy a do roka bude miminko na světě.

Tři významné prameny Františkových Lázní – Kostelní, Glauber III a Glauber IV, které jsou díky vysokému obsahu Glauberovy soli přírodní raritou a patří k nejvýznamnějším na světě – zastřešuje už téměř sto let Dvorana Glauberových pramenů. Ta ve Františkových Lázních stojí už od roku 1930.

Tehdy byla postavena s ohledem na stoupající počet návštěvníků lázní, jimž měla poskytnout moderní a stylové zázemí při pitné kúře. Její interiér zdobí čtyři sgrafity znázorňující proměny zdejších „ženských lázní“ od založení po současnost, které vznikly v roce 1958.

Z několika františkolázeňských minerálních pramenů se odděluje zřídelní plyn, kysličník uhličitý a používá se k plynovým injekcím, které ulevují od bolesti, zlepšují oběh krve v dané oblasti, uvolňují ztuhlé svaly a urychlují uzdravení. 

Přímo uprostřed města se nalézají Uhličité lázně plynové, které byly vystavěny kolem pramene Marie – suchého výronu oxidu uhličitého. V plynových lázních se oxid uhličitý používá na společné suché koupele dolních končetin a k suchým sedacím gynekologickým koupelím. 

Františkův pramen je ikonickým pramenem, který se nachází přímo v srdci lázní – na Národní třídě. Pramen nesoucí jméno stejné jako lázně samy je umístěn v menším pavilonu, který byl postaven dle návrhu Josefa Esche v roce 1832 jako výrazné klasicistní „tempieto“ s dórskými sloupy a zdobí ho nápis: „Po blaho lidstva za císaře Františka druhého roku 1793“. To je také rok, kdy byly lázně založeny.

Františkův pramen byl však nejstarším zachyceným pramenem Františkových Lázní, a to ještě před tím, než byly samotné lázně založeny císařem. Lidé ho znali již od středověku, kdy ho takzvané nosičky vody donášely jako stolní vodu do nedalekého Chebu. Tehdy se mu ještě podle blízké obce Slatina říkalo Slatinná kyselka nebo Chebská kyselka. Dosáhl dokonce pověsti nejléčivějšího pramene v Evropě a rozvážel se do všech větších měst.

Proto byl v roce 1789 poprvé zakryt dřevěným pavilonem a sveden do jímací nádrže. To se ale nelíbilo nosičkám vody, které tento akt vnímaly jako zásah do odvěkých práv. Nenechaly to jen tak a pavilon podřízly a zdemolovaly. Tento počin je dnes dokonce vnímán jakožto podnět k samotnému založení lázní v roce 1793, kdy byl vystaven druhý dřevěný pavilon následně nahrazený již zmíněným klasicistním pavilonem z roku 1832.

Když se podíváte na leteckou mapu Františkových Lázní a okolí, jistě vás upoutá opravdu výrazná zelená a modrá plocha na západ od města. To je Amerika! Lesopark Amerika se rozkládá kolem stejnojmenného rybníka, a především pak přímo navazuje na františkolázeňské parky. Z centra Františkových Lázní dojdete lesoparkem až k rybníku příjemnou procházkou nebo můžete využít oblíbený mikrovláček.

Celá oblast s udržovanou sítí lesních cest a odpočívadel slouží především jako relaxační místo pro pacienty a návštěvníky Františkových Lázní. Spoustu zábavy si tu užijí i rodiny s dětmi, především v blízkosti chovného rybníka Amerika. Naleznete tu pláž, půjčovnu loděk a také zoopark, který doplňují dětská hřiště.

Myslíte si, že v muzeu je nuda? To jste ještě nebyli ve Fatamorganě: místě, plném překvapení a zajímavostí. Tohle muzeum plné iluzí sídlící ve Františkových Lázních vás nejen pobaví, ale rozhodně i překvapí. Co je skutečně skutečné? Je tohle iluze nebo realita? Věřte, že si během prohlídky několikrát podobnou otázku sami položíte. V muzeu Fatamorgana totiž zažijete možné i nemožné.

A navíc nebudete jen pouhým divákem, který muzeem prochází, ale skutečným účastníkem 3D obrazů. Díky tomu si zde můžete pořídit opravdu originální fotografie. V jednu chvíli se totiž proměníte v obra, následně se utkáte s guru východních umění a potom vylijete vodu z obrazu i s mořským korábem.

Městské muzeum má svůj počátek v roce 1912, kdy se pro budoucí muzeum začaly prostřednictvím sbírky mezi obyvateli shromažďovat první sbírkové předměty. Výzvou z 20. června 1913 učinil tehdejší starosta Eugen Loimann tyto snahy záležitostí města Františkovy Lázně, přičemž byly muzeu společně s městskou knihovnou vyhrazeny první skromné prostory v domě „Aeskulap“ v Karlově ulici (dnes Americká ul., dům č. 131/9).

Po skončení první světové války se vedení muzea ujal významný regionální badatel Alois John, jenž nashromážděné předměty proměnil ve skutečnou muzejní expozici. Ta však nepřestála druhou světovou válku, během níž muzeum fakticky zaniklo, a větší část sbírek byla ztracena. Sbírková činnost byla obnovena teprve roku 1957 a expozice nově otevřena o čtyři roky později. V říjnu 2008 se muzeum přestěhovalo do někdejšího "Hasičského domu" v Dlouhé ulici poblíž Labutího jezírka.

Současná muzejní expozice dokumentuje dějiny lázeňského města od doby odhalení Františkova pramene až po 20. století, místní architekturu a vývoj balneologických metod. Krom mnoha dalšího zde návštěvníci mohou shlédnout historické pohledy lázní, dřevěný svod Františkova pramene z poloviny 18. století nebo původní sochu „Františka“ od Adolfa Mayerla z roku 1923.

Na Isabelině promenádě je kunsthistoricky nejcennějším dílem, které lze ve městě obdivovat. Tento originální odlitek posledního mistrovského díla mnichovského sochaře Ludwiga von Schwanthalera roku 1853 věnoval hrabě Joachim Münch-Bellinghausen. Socha, která původně zdobila severní konec Císařské ulice, dnešní Národní, byla roku 1925 z politických důvodů odstraněna a teprve roku 1993 umístěna na současné místo. Socha představuje prostovlasého císaře ve slavnostní uniformě polního maršála s Řádem zlatého rouna na krku.

Přes ramena má přehozený bohatě řasený plášť, splývající až na paty. V pravici svírá listinu s nápisem „Franzensbad / MDCCLXXXXIII.", odkazujícím na dvorský dekret z 27. dubna 1793, jímž byla schválena výstavba veřejných i privátních budov v novém lázeňském místě. Datum vydání dekretu je považováno za datum založení lázní, které také na počest císaře obdržely jméno Kaiser Franzensbad (Lázně císaře Františka).