Janské Lázně

Janské Lázně, malebné horské město s dávnou historií, se rozprostírá na úpatí Černé hory v nadmořské výšce přes 600 metrů. Jediné lázně na české straně Krkonoš současně představují významné rekreační, turistické a sportovní centrum východní části Krkonošského národního parku. Lázeňská zařízení ve městě se neomezují pouze na léčbu pohybových a nervových onemocnění, která zde má dlouholetou tradici, ale také využívají místní horské podnebí s čistým ovzduším pro léčbu respiračních onemocnění, klimatoterapii a venkovní regenerační aktivity.

Historie

Legenda o původu Janských Lázní sahá až do 11. století, kdy byl podle kroniky v roce 1006 objeven zbrojnošem Janem z Chockova léčivý teplý pramen, dnes Janský pramen. První historická zmínka o Janských Lázních pochází z roku 1300 a je obsažena v zemských deskách o majetku rodu Silbersteinů. Janské Lázně zmínil i papežský legát Enea Silvio Bartolomeo Piccolomini (pozdější papež Pius II.) ve svých cestopisech – údajně se při svých cestách po Čechách v roce 1451 ve zdejším termálním prameni vykoupal a posvětil ho.

Janské Lázně spolu s dalšími obcemi a městy vlčického panství patřily v letech 1675–1787 šlechtickému rodu Schwarzenbergů. Za těchto 112 let se v jejich držení vystřídalo celkem pět vládnoucích schwarzenberských knížat, která se nesmazatelně zapsala do místní historie.

V roce 1675 získal Janské Lázně Jan Adolf I. Schwarzenberg, který se významně zasloužil o rozvoj místních lázní. U pramenů postavil první lázeňské budovy a nechal vypracovat odborné pojednání o zřídle.

V roce 1867 se staly Janské Lázně samostatnou obcí, která v roce 1902 skoupila všechna místní lázeňská zařízení.

Moderní analýza Janského pramene v roce 1934 napomohla k dalšímu rozvoji léčebných postupů v Janských Lázních. Profesor Oskar Baudisch ze Spojených států objevil shodné účinky janskolázeňských pramenů s vodou ve Warm Springs ve státě Georgia, kde se v té době léčil americký prezident Franklin D. Roosevelt. Na základě jeho doporučení zde MUDr. Viktor Sellner ze Svobody nad Úpou zavedl, jako vůbec první v Evropě, léčbu následků dětské obrny (poliomyelitis).