Jeseník

V srdci Jeseníků leží uprostřed lesů Priessnitzovy léčebné lázně. Čistý a svěží horský vzduch v kombinaci s 80 prameny vody vytváří ideální místo pro zlepšení zdraví, relaxaci, sportovní a kulturní vyžití. Průkopník moderního lázeňství – Vincenz Priessnitz – lázně světově proslavil jako kolébku současné balneologie.

Historie

Lázně jsou výrazně spjaty s osobností svého zakladatele, Vincenze Priessnitze. Narodil se v r. 1799 v osadě Gräfenberg 2 km od města Jeseník. Už jako malý chlapec pozoroval přírodu a traduje se, že myšlenka vodoléčby – Priessnitz je zakladatelem této léčebné metody – má svůj počátek v jednom takovém pozorování. Sledoval prý v lese srnu, jak si opakovanými koupelemi v prameni vyléčila otevřenou ránu na boku.

Později tuto techniku vyzkoušel úspěšně i sám na sobě. Přes hrudník mu přejel povoz se splašenými koňmi a přivolaný lékař prohlásil zranění za smrtelné. Pokud by se mu podařilo přežít, měl zůstat zmrzačený. Priessnitz ovšem uplatnil svou metodu vodoléčby a během roku se zcela uzdravil. Lidé z okolí jeho uzdravení považovali za zázrak a začali jej navštěvovat se svými potížemi. Priessnitz jim zdarma pomáhal a léčil nemoci a úrazy všech druhů: vykloubené ruce a nohy, krevní výrony a zlomeniny, později i revmatismus, dnu, chronickou zácpu, nemoci jater a žaludku.

Podle metody jeho léčby, která spočívala ve fyzické práci, pobytu na čerstvém vzduchu a hlavně koupelích a obkladech ze studené vody, mu začali přezdívat „vodní doktor“, přestože neměl vůbec žádné lékařské vzdělání. Skuteční lékaři proti němu však ostře vystupovali, dokonce na něj podávali i žaloby, protože jim odlákával pacienty, léčil zdarma a velmi úspěšně. Podařilo se mu ale dosáhnout dobrozdání od samotného císaře, které učinilo konec všem sporům a posvětilo provoz lázní.

Aby uspokojil stále v hojnějším počtu přicházející nemocné, při rekonstrukci svého domu myslel i na prostory pro lázně, a tak se v roce 1822 začíná oficiální historie lázní v Jeseníku a vzniká první vodoléčebný ústav na světě. Byla zahájena výstavba nového velkého léčebného domu, sjížděly se stovky pacientů na léčebné pobyty a lékaři z celé Evropy, aby studovali Priessnitzovy metody a mohli podle nich po návratu domů zakládat vlastní vodoléčebné ústavy.

Po Priessnitzově smrti se na vedení lázní podíleli jeho dědicové a dále je zvelebovali a rozšiřovali. Zaváděli nové léčebné metody podle nových poznatků rychle se rozvíjející medicíny, ale jádro stále tvořila Priessnitzova hydroterapie. Světové úrovně dosáhly lázně pod vedením primáře dr. Josefa Reinholda na přelomu 19. a 20. století, který dbal na propojení tradičního odkazu a nejnovějších poznatků. Zavedl léčbu neuróz a proměnil lázně ve světoznámé psychiatrické a neurologické pracoviště. Klienti přijížděli z celé Evropy i ze zámoří.

Během 2. světové války byly lázně v Gräfenbergu, podobně jako další lázně v Česku, přeměněny na zotavovny pro německé vojáky a děti z bombardovaných německých měst, po válce se však lázně vrátily ke svému původnímu poslání, léčbě neuropsychiatrických nemocí a nemocí dýchacích cest. Po privatizaci po r. 1989 lázně přijaly jméno svého zakladatele, na přelomu tisíciletí byly zrekonstruovány hlavní lázeňské domy a dnes se lázně zaměřují na léčbu psychických, dýchacích a kožních potíží.