Lázně Libverda

Toto malé lázeňské místo obklopují smíšené lesy, které spolu s podhorskou polohou udávají jeho klimatický charakter. Malebná kotlina, v níž se obec nachází, je uzavřena majestátným horským masivem Smrku – nejvyšší horou české části Jizerských hor (1.124 m.n.m.). Pro svůj překrásný přírodní rámec se Lázně Libverda stávají jedním z důležitých středisek cestovního ruchu a turistiky nejen regionu Frýdlantska, ale i celého Libereckého kraje.

Historie

První písemná zmínka o naší obci je z roku 1381, kdy se jí říkalo Lybenwerde. Začátek jména obce „lieb“ znamená v němčině „milý“, v doslovném překladu je celý název „milý ostrov uprostřed bažin“.

Díky velkému množství poutníků, kteří putovali z Lužice do mariánského poutního kostela v Hejnicích, byla Libverda známá v okolí již v 15. století. Vyvěrala zde „Boží voda“, kterou se poutníci osvěžovali. Tato zvěst se dostala až na drážďanský dvůr saského kurfiřta Augusta I., který si roku 1583 nechal dovézt několik soudků této léčivé vody. Později si ji nechal posílat také Albrecht z Valdštejna na svá tažení.

Samotné lázně začaly vznikat až ve druhé polovině 18. století za správy Jana Kryštofa Clama, kdy zde vznikaly první léčebná zařízení a kdy byl také roku 1785 podroben chemickým zkouškám nejstarší pramen – Boží voda. V letech 1786, 1793, 1805 a 1818 byly podchycovány další prameny pojmenované po členech rodiny Clam-Gallasů, vznikly tak prameny Mariin, Vilemínin, Eduardův, Josefinin, Bierbon a Hubertův. Za zakladatele lázní je považován Kristián Filip Clam-Gallas a jeho syn Kristián Kryštof Clam-Gallas. V době jejich panování byly postaveny mnohé lázeňské budovy a také empírový zámeček. Jak lázně získávaly na věhlasu, navštívil je 16. září 1779 císař Josef II. a v červnu a červenci 1807 ruská velkokněžna Anna Fedorovna. V roce 1814 v lázních načerpal hudební
skladatel Carl Maria von Weber inspiraci pro svou operu Čarostřelec. V letech 1840–43 v lázních pobýval také Josef Jungmann a později mimo jiné Franz Kafka, Alexander von Humboldt, Josef Vítězslav Šimák, Jan Masaryk či Václav Talich.